Ondřej Vejsada

Tady bych měl asi uvést hromadu certifikátů a detailně rozepsat, co všechno jsem studoval a následně dokázal...víte a já se ptám = proč vlastně? Nestačí pouze jméno a příjmení? Pokud máte vážný zájem o tyto detaily - klidně se mě zeptejte anebo se podívejte sem = www.vejsada.art ;-)

A terapie...co že to jako dělám?

Mno, ono je to vlastně jednoduché.

Každý z nás má úžasnou schopnost "sebeuzdravování". Úlohu terapeuta vidím v tom, že nejprve musí mít zpracované vlastní ego/bloky/negace/programy - je jedno, jak tomu budeme říkat, prostě musí být v pohodě, v klidu, nad věcí a musí umět pomoci druhému zaktivovat onen sebeléčebný proces, prostě vědět jak. Takhle si alespoň já představuji úspěšnou terapii a je opravdu úplně jedno, jak ji budeme říkat...třeba "akceptační terapie" nebo "metoda RUŠ" či "terapie osobního růstu"... Praxe-výsledky jasně dokazují její smysl...nehledě na teorii či "divadýlko" s tím spojené.

No a s veškerou pokorou tvrdím, že tohle umím - viz desítky spokojených klientů a úspěšných terapií...

Jedinou podmínkou je, že Ty osobně s tím chceš něco dělat/nějak to vyřešit atd. a jsi připravený na sobě "máknout", protože já Tě pouze povedu, práce je na Tobě ;-)

motto:"Chodíme na terapii, protože naše rodiče nechodili a nechceme, aby musely chodit naše děti..."

Cena?

Terapií i sebou jsem si jistý - čím si ale jistý nejsem, jestli na sebe budeme "slyšet", proto je první hodina zdarma, aby bylo jasné, jak bude terapie probíhat a jestli budete chtít Vy mě jako terapeuta a já Vás jako klienty ;-)

Dále je to už jednoduché 1 hodina = 1000,-Kč (resp. 30 minut = 500,-Kč) a to jak osobní setkání, videohovor nebo klasický telefonní hovor...
Bohužel po mnohých zkušenostech jsem nucen přidat ještě jednu platbu = zrušení domluveného termínu 24 hodin předem je zpoplatněn částkou 500 Kč. Samozřejmě pokud bych musel termín zrušit já (což se mi opravdu za dvacet let praxe ještě ani jednou nestalo), máte následující sezení zdarma. Děkuji za pochopení...

A k čemu, že je to (ZE ZKUŠENOSTI) dobré?

Pokud si představíte svoje pocity/prožívání na škálé od mínus 10, přes nulu, až po plus deset - tedy vše, co Vás hodně trápí/štve/nasírá, přes skutečný/nehraný/nelakovaný "neutrál" tedy něco, co je vám úplně a plně jedno - až po stavy absolutního štěstí a euforie...tak terapie vám pomůže odstranit vše, co má znaménko mínus! Už to by se dalo považovat za zázrak, že? Ovšem podle vesmírného zákonu přitažlivosti (ať už tomuto principu říkáte jakkoliv a dokonce i lhostejno, zda-li o něm víte či v něj "věříte" - lapidárně řečeno = JAK SE CÍTÍM, TAK I ŽIJU) se zásadním způsobem změní i vámi vnímaná a prožívaná realita/subjektivní štěstí, klid a harmonie... Ale to je třeba zažít, slova to plně nevystihnou ;-)

Anebo chcete-li citaci z veřejných zdrojů

Akceptační terapie Ondřeje Vejsady je přístup, který pomáhá lidem smířit se s realitou takovou, jaká je, a naučit se s ní pracovat bez zbytečného vnitřního boje. Místo snahy měnit svět nebo své emoce nás učí přijímat věci, které změnit nemůžeme, a soustředit se na ty, které ovlivnit můžeme.

Proč je akceptace důležitá?

Představ si, že se topíš v rozbouřené řece. Pokud budeš zběsile máchat rukama a bojovat proti proudu, vyčerpáš se a můžeš se utopit. Pokud se ale naučíš nechat se vodou nést a plavat s ní, můžeš se bezpečně dostat ke břehu.

To samé platí v životě. Když bojujeme proti věcem, které nemůžeme změnit (minulost, názory druhých, nevyhnutelné události), jen se vyčerpáváme a cítíme se hůř. Akceptační terapie nás učí přestat se zbytečně trápit a začít jednat tam, kde to má smysl.

Co akceptace není?

❌ Není to pasivní rezignace. Neznamená to, že si necháme všechno líbit nebo že se vzdáme snahy o změnu. Naopak – znamená to vědomě přijmout realitu a pak se rozhodnout, jak na ni zareagujeme.
❌ Není to potlačování emocí. Neříkáme si „to mě nesmí trápit“, ale naopak: uznáme své emoce, prožijeme je a necháme je odeznít.
❌ Není to slepé smíření se vším. Pokud nám něco vadí a můžeme to změnit, pak akceptace znamená uznat problém a efektivně s ním pracovat.

Jak akceptační terapie funguje?
    1.    Poznání reality
    •    Prvním krokem je uvědomit si věci takové, jaké skutečně jsou, bez iluzí a přání, aby byly jiné.
    •    Například: „Můj partner mě opustil. To se stalo. Můžu si přát, aby se to nestalo, ale to nic nezmění.“
    2.    Přijetí emocí a myšlenek
    •    Nevyhýbáme se bolestným emocím, ale necháme je volně přijít a odejít, aniž bychom je potlačovali nebo je rozvíjeli.
    •    Například: „Cítím smutek. To je normální. Nechám ho tu chvíli být, ale nenechám ho ovládnout můj život.“
    3.    Zaměření na to, co lze ovlivnit
    •    Místo přemýšlení o tom, co nemůžeme změnit, hledáme možnosti, jak smysluplně jednat.
    •    Například: „Nemůžu změnit minulost, ale můžu se zaměřit na svou budoucnost a hledat nové možnosti.“
    4.    Hledání smyslu
    •    Místo neustálého analyzování a litování hledáme hlubší smysl v tom, co se děje.
    •    Například: „Tahle ztráta mi ukázala, co v životě opravdu chci a co už dál nechci tolerovat.“

Pro koho je akceptační terapie vhodná?

✅ Lidi, kteří se trápí věcmi, které nemohou změnit (minulost, jednání druhých, nevyhnutelné životní situace).
✅ Ty, kdo mají sklony k přemýšlení, obavám a vnitřním bojům.
✅ Každého, kdo hledá vnitřní klid a svobodu v myšlení.

Shrnutí

Akceptační terapie tě neučí smířit se se vším, ale učí tě vidět realitu jasně, přestat bojovat tam, kde to nemá smysl, a soustředit se na to, co ovlivnit můžeš. Díky tomu se uvolníš, získáš vnitřní sílu a začneš se rozhodovat vědoměji a svobodněji.

Akceptační terapie (Ondřej Vejsada)

• Filozofický a racionální přístup – vychází z přijetí reality takové, jaká je, a hledání smyslu v současném okamžiku.

• Zásadní je práce s myšlenkami, postoji a interpretací reality.

• Nenutí klienta měnit to, co nelze změnit, ale pomáhá mu změnit jeho reakci na danou situaci.

• Zaměřuje se na vědomé rozhodování, místo aby se snažila „opravovat“ člověka skrze tělesné techniky.

Vztah k vědeckým důkazům

• Vychází z racionálního přístupu a má blízko k existenciální a kognitivně-behaviorální terapii (KBT).

• Opírá se o filozofické a psychologické koncepty, které mají hlubokou logiku a jsou v souladu se současnými poznatky o lidské psychice.

• Neobsahuje žádné ezoterické nebo pseudovědecké prvky.

Přemýšlel jsem nad tím, že tu a tam má někdo "problém" se slovem terapie...že je zkrátka cosi jako ostuda jít ke "cvokaři".
A tak mě napadlo, jak tohle slovo nahradit a trochu odstresovat a odstigmatizovat celý ten tolik prospěšný proces.
Co třeba hluboký rozhovor nebo dialog?
Obsahuje to filozoficko-psychologický a reflektivní přístup. Vyjadřuje, že nejde jen o běžné povídání, ale o skutečné porozumění a sebepoznání.
Ale hlavně mi to připomíná moji milovanou Sókratovskou maieutiku (porodní metodu). Nejde totiž o to někomu něco vnucovat, ale pomoci mu „porodit“ vlastní myšlenky a pravdy. To skvěle odpovídá tomu, co dělám – provázím lidi k hlubšímu pochopení sebe sama.
Tedy - ne, že bych chtěl přestat používat termín terapie, ale jako reakce nebo odpověď na případné předsudky, by to šlo, ne? = „Vedu hluboké dialogy inspirované Sókratovou metodou, které pomáhají lidem objevit pravdu, kterou už v sobě nosí.“