Ondřej Vejsada Ondřej Vejsada
hodnocení článku:
100 %


Slova, slova, slova aneb jak vše označujeme, zhodnocujeme a taky znehodnocujeme

11. 3. 2024

Kapitolka z mé knížky "Životní postřehy aneb glosy téměř filozofické"...

Víte, věci a vlastně tak nějak celý svět/matrix prostě JE, existuje a to nehledě na tom, co si o čemkoli myslíme nebo jak to popisujeme. Při svých přednáškách jsem rád používal takové docela mrazivé přirovnání…kdo jste mne někdy slyšel, omlouvám se, že se opakuji.
Zkuste si, prosím, na chvilku představit, že neexistujete – prostě byste teď zmizeli. Co by se stalo? Upřímně si musíme přiznat, že vlastně vůbec nic. Slunce by dál vycházelo a zapadalo atd. Určitě byste chyběli několika lidem, ale objektivně by se nestalo vůbec nic. A takhle důležitá jsou naše hodnocení okolního světa, včetně našich názorů a toho co si myslíme… Kruté? Leč pravdivé, že?
Pokud se mnou doposud souhlasíte, spojme tuto myšlenku s předchozí kapitolkou. Podle mého je absolutně jedno, jak energii/informaci nazveme. Stejně vlastně skutečné podstatě nerozumíme a kdybych chtěl ještě víc provokovat, tak řeknu – a proč taky? Naučili jsme se takovou hru, že údajně když něco pochopíme, tak pak je to správně a pak o tom třeba můžeme i mluvit  (nic o tom nevíš, tak mlč!) Já bych se rád soustředil mnohem spíše na popis viděného a vnímaného – k tomu pochopení není potřeba a kromě toho mám silné pochybnosti o kvalitě či úplnosti onoho tolik deklarovaného pochopení. Když už jsem mluvil o Slunci = můžeme s úžasem pozorovat, jak při východu jakási rudá koule vystupuje nad obzor můžeme být fascinováni – no anebo nás naučí, že to „je“ Slunce a už to ztratí to svoje kouzlo = to přece znám, to je to Slunce.
Ale moje provokace spočívá v otázce = a opravdu to znáš? A co to je to Slunce? Podle mého by totiž správně ona věta měla znít = tomuhle my říkáme Slunce. Co to ale přesně je, to nevíme. Víme o tom třeba, že…a teď by mohl následovat výklad z dostupných informací, co jsme vypozorovali… Jenže, když už víme, že to je Slunce, tak přece není co řešit, no ne? 
Potřebujeme ale alespoň základní shodu na používaných termínech, slovech apod. Člověk údajně uvažuje v pojmech. Záměrně píšu „údajně“, protože to je přesně onen příklad situace, o které mluvím v následující kapitolce. Četl jsem to, naučil jsem se to, ale sám to vlastně tak nějak nevím, jen jsem uvěřil těm, kteří to s autoritou říkali… No a pojem je hlubší, než slovo. Obsahuje totiž i emocionální složku, tedy pocit – je mi zkrátka to slovo příjemné nebo nepříjemné a tak nevědomky reaguji právě na ony MOJE pocity, spíše než na reálný význam slova.
Budu si teď chvilku trochu protiřečit, protože tohle vlastně nevím a pouze jsem to slyšel, takže správně bych měl napsat = ÚDAJNĚ starověcí filozofové měli takový zvyk – nemluvit o věcech, které nejsou přítomné. Takže když si chtěli povídat třeba o nějaké soše, tak k ní nejdříve šli, aby to nebylo o dojmech ze vzpomínek, ale o pocitech z konkrétního pozorování = to se mi jako myšlenka moooc líbí a lhostejno bylo-li to tak či nikoli.
Příklad pravdivosti tohoto tvrzení = řeknu třeba slovo „PES“. Nemyslím tím nic konkrétního a dokonce ani nějakého reálného psa – reakce by tedy měla být neutrální. Přesto, když si to slovo řeknete pomalu a nahlas a budete pozorovat svoje vnitřní reakce, pak zjistíte, že Vám, kdož jste „pejskaři“, je vlastně docela milé si psa představit a v mysli máte toho svého mazlíčka. Jenže, pokud se Vám psi tak nějak eklují, moc Vám teď příjemně není a možná Vám běží i v hlavě program cosi ve smyslu = fuj, psi slintaj, smrděj, všude kálej a vůbec – proč o tom píše? Co je to za blbost atd. A tak najednou, podvědomě, vznikají určité sympatie či naopak antipatie mezi námi a to se, prosím, nevidíme, neslyšíme a já jsem oním slovem „pes“ vůbec nic nemyslel! Chápete?
Tak tedy energii, sílu atd. bych rád používal opět v tom nejobecnějším možném významu blížícímu se selskému rozumu. Tedy něco, co není vidět, ale ovlivňuje chování toho, co vidět je. Ne úplně šikovné přirovnání (žel, jiné mne stále ne a ne napadnout :-)) je magnetismus – to pouze jen pro představu jak to myslím, protože tento příměr kulhá v tom, že nám ze školy pravděpodobně naskočí další cosi jako předsudek, že plus a mínus se přitahují (tedy ony protiklady) a stejné póly se odpuzují – no a v životě, ve Vesmíru atd. je to přeci jen trochu složitější. Ještě by možná šlo mluvit o přírodních zákonech, procesech či konstantách…
Teď bych Vás potřeboval vidět, abyste na moji otázku = je to stále ještě srozumitelné? = mohli případně souhlasně kývnout a já mohl v klidu pokračovat. Věřím, že rozumíte a u některých to dokonce i vím ;-)


Zaujal vás článek?    


Související metody

Názory a hodnocení

Jana Zelinková 11. 3. 2024
 

Terapeuta znám a jeho knížky vřele doporučuji!

Jana Z.


velmi dobré


dobré


neutrální


slabé


velmi slabé


Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím