Petra Faltysová 19. 11. 2015
hodnotí
K Janče jsem se dostala na doporučení mé kamarádky. Po počáteční nedůvěře a ostychu jsem na vlastní kůži okusila její "moc" a "sílu".
Nejen že pomohla odstartovat můj nový pohled na svět, ale pomohla i přese mě mému malému synovi. Můj tehdy dvouletý syn měl pro mě nepochopitelné reakce na běžné denní rutiny, jako např.: hysterie z kontaktu s malými dětmi, z toalety. Malé dítě vám nedokáže říct, proč v něm obyčejný záchod vyvolává ječení, křičení, brekot...a proč vás kope, když ho chcete posadit na mísu. Janča mi ukázala druhý úhel pohledu, se kterým už jsem se dokázala smířit a podle něho i správně (pro dítě) reagovat...a bez výčitek, že jako matka nestojím za nic... Se stejnou lehkostí dokázala syna připravit i na nástup do MŠ, což pro mě bylo v té době naprosto nepředstavitelné. Do jeho 2,5 roku jsme se nemohly k žádnému stejně starému dítěti ani přiblížit. Nechtěl chodit na hřiště, kde byly děti. Nechtěl NIKAM, kde to jen mohlo vypadat, že děti projdou okolo. Při neočekávané návštěvě kamarádky s dcerou (o půl roku mladší) dokázal déle než půl hodiny. srdceryvně brečet a kolem sebe kopat. Syn navštěvuje MŠ jako jeden z mála bez ranních scén a celodenní běh MŠ zvládá na jedničku. Jediný problém má, že se mu stýská po mamince :-) Ale to je ten nejkrásnější "problém", který znám. Janča mi zasáhla do života a teď už vím, že to byl zásah osudový. Pokud si už opravdu s něčím nevím rady (a nemyslím tím třeba nepořádek doma:-)), bez jakýchkoli pochyb se na ní obracím. A za to, že vždy pomůže, když může..., jí moc děkuji a nepřestanu děkovat nikdy.