Jakub Tenčl Jakub Tenčl
hodnocení článku:
100 %


Jak myšlenky ovlivňují tělo?

25. 5. 2018

Otázka, která se může zdát jasná, avšak jaké jsou konkrétní chemické procesy vyvolané myšlenkou? Pokud je pravda, že myšlenka má moc ovlivnit systém chemické přeměny, pak další otázkou je...

Jak myšlenky ovlivňují tělo?

Pokud je pravda, že myšlenka má moc ovlivnit systém chemické přeměny, pak další otázkou je, zda vyvolaný efekt má vliv na vnější okolnosti, což lze klasifikovat jako nepřímý vliv. A existuje i přímý vliv? Možná že teď můžeme odpovědět pouze teoreticky, cílem je ale si uvědomit, že to, jak myslíme, nejen utváří vyrovnané prostředí v těle, ale i způsob, jakým vidíme svět. Možná je pro nás složité si představit, jak se může změnit naše vnímání, pokud se naučíme dávat přednost jen pozitivním myšlenkám, ale určitě je naším přáním být zdraví. Pokud myšlenky mají na dobrém zdraví velký podíl, pak možná stojí za to věnovat pozornost pozitivnímu myšlení, že?

Tak například dlouhodobě vyvolávané myšlenky věnované vděčnosti způsobují prudký nárůst neurotransmiteru dopamin (jeden z katecholaminů), jehož původ je v hypotalamu a který umožňuje přenos nervových impulsů. Dopamin vytváří v centrální nervové soustavě dopaminergní dráhy, z nichž nejznámější je mezolimbická. Ta pak hraje zásadní roli ve vzniku odměn. Stimulací produkce dopaminu obvykle zažíváme projasnění mysli a obecnou pozornost doprovázenou příjemnými pocity.

Hypotalamus spolu se sympatickým nervovým systémem hraje také svoji roli při psychologickém stresu, který stimuluje adrenální medulu k vylučování dvou katecholaminů, epinefrinu (adrenalin) a norepinefrinu (noradrenalin), do krevního řečiště. Úlohou těchto „neurotransmiterů“ je připravit tělo na reakci „útěk, nebo boj“. Fyziologicky jde o to, že uvolněné katecholaminy ovlivňují přenos lymfocytů (bílé krvinky, imunitní systém), jejich cirkulaci a proliferaci a modulují produkci cytokinů (účastní se boje proti patogenům) a protilátek a funkční aktivitu různých lymfoidních buněk. Katecholaminy také usnadňují dýchání (průdušky se rozšiřují) a mobilizují se metabolické rezervy těla (lipolýza a glykogenolýza), které poskytují životně důležitou energii.

Vzhledem k tomu, jakým způsobem některé katecholaminy zasahují do imunitního systému, je logické si položit otázku, zda tím není nepříznivě ovlivněna imunita. Na jednu stranu endogenní katecholaminy mohou způsobit selektivní potlačení reakce pomocného T-lymfocytu (1) a buněčné imunity a pomocný T-lymfocyt (2) se může posunout směrem k dominanci humorální (látkové) imunity. Na druhou stranu aktivace sympatického nervového systému (SNS) během imunitní reakce může být zaměřena na lokalizaci zánětlivé reakce prostřednictvím navození akumulace neutrofilů a stimulace více specifických humorálních imunitních reakcí, zatímco systémově může potlačit reakce pomocného T-lymfocytu (1) a tím ochránit organismus před škodlivými účinky prozánětlivých cytokinů a dalších produktů aktivovaných makrofágů. Závěrem snad jen, že pokud jde o dlouhodobý stres, který je spouštěčem tohoto chemického procesu, že může narušovat schopnost imunitního systému vytvářet protilátky, čímž je organismus zranitelnější vůči infekcím. Pokud tomu tak skutečně je, pak je nutné zvážit další okolnosti, které jsou jedinečné vzhledem ke zdravotnímu stavu každého jednotlivce.

Když teď víme více o katecholaminech, možná můžeme zmínit, co dále ovlivňuje jejich hladinu v krvi. Jde například o nikotin nebo kofein, některé léky, jako jsou beta blokátory nebo diuretika (navozující zvýšené vylučování).

Teď se pojďme zamyslet nad tím, zda lze vzít v úvahu i genetickou predispozici, která může ovlivnit přirozené tendence. Studie ukázala, že lidé s úzkostnými poruchami, jako jsou panické záchvaty nebo agorafobie „mohou“ mít genetickou mutaci, která je činí náchylnými k těmto stavům. Vědci objevili oblast chromozomu 15, jehož duplikace obsahovala vysoký počet opakujících se sekvencí známých jako „duplikony“. Tyto abnormality byly zjištěny u 67 (72 %) subjektů z 93. V podstatě bylo zjištěno nadměrné zastoupení genu neurotrofin-3 v „duplikonech“, což by mohlo být příčinou snížení emočního prahu vzrušení a vyvolání záchvatu paniky. Tento gen má zásadní roli v behaviorálním vzrušení v reakci na podnět.

Poslední ze skupiny neurotransmiterů, který stojí za zmínku, je tzv. oxytocin, který má opět původ v hypotalamu. Studie z roku 2012 uvádí, že lidé v prvních fázích romantického připoutání mají vyšší hladinu oxytocinu ve srovnání s ostatními jedinci. Tyto hladiny přetrvávají po dobu nejméně 6 měsíců.

Jeden ze závěrů výzkumu oxytocinu uvádí, že tento hormon má vliv na „prosociální chování“ a emoční reakce přispívající k uvolnění, důvěře a psychické stabilitě. Mozkový oxytocin také snižuje reakce na stres, včetně úzkosti.

Tento hormon byl popsán jako „důležitá složka komplexního neurochemického systému, který tělu umožňuje přizpůsobit se vysoce emotivním situacím.“


Zaujal vás článek?    


Související metody

Názory a hodnocení

Makač 26. 5. 2018
 

Souhlasim hlavne s myslenkami vdecnosti, je to neskutecne lecive....


velmi dobré


dobré


neutrální


slabé


velmi slabé


Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím