Naďka S. 19. 11. 2015
hodnotí
Vidím, jak se tady krásně množí úžasné články se zkušenostmi s různými metodami, tak přidám i tu svoji z kategorie psychoterapie. Jde konkrétně o rodinné konstelace.
Je mi 42 let a co mi paměť sahá, tak jsem měla vždy nějaké vztahové problémy s matkou. Prostě nebylo možné, aby naše setkání neskončilo hádkou nebo aspoň nepříjemným napětím ve vzduchu. Už nějakou dobu se zabývám osobním růstem a začala jsem docházet k tomu, že vztah k rodičům je prostě základ, že pokud ten si neurovnáme, tak budeme v životě pořád na něco narážet-ve vztahu sama k sobě včetně různých zdravotních problémů a v další řadě nám to začnou dávat pěkně sežrat i naše děti (moje dvě v pubertě už začali dávat). Tak jsem zkusila rodinné konstelace, týká se to rodiny, tak co jiného :-). Vybrala jsem si zástupce za svoje rodiče, sourozence a sebe a dívala se, co se bude dít. Po chvíli mi konstelář řekl, že co vidí je velmi častý jev - já jako prvorozené dítě jsem "přerostla" a přechytračila svoji matku. Tím, že ona byla v mém dětství slabá, málo důsledná, neměla žádné hranice atd., tak já začala být silnější a toto gradovalo i v dospělosti.Ano je pravda, že svoji matku jsem vždy považovala za tu hloupější, musela jsem ji pořád poučovat, styděla jsem se za ni, připadala mi trapná a všemožně jsem se jí snažila dokázat, že já svůj život žiju lépe než ona, že jsem prostě lepší...jenže toto zase drásalo ji, vždyť ona je ta starší a moudřejší a tak mě následně měla potřebu pořád shazovat, aby si tím dokázala, že nejsem o tolik "lepší" než ona... a už jsme se v tom cyklily...Konstelář mě v konstelaci navedl, ať si před svoje rodiče sednu na bobek a dám tím najevo, že já jsem tady ta menší a ať si tento stav procítím, protože dítě bude vždy menší než jeho rodič, tak je to v systemickém pořádku. Já v tomto stavu ucítila ohromnou úlevu, nemusím matku poučovat, nemusím jí nic dokazovat, můžu se za ní přijít poradit, dát na jevo slabost....v tu chvíli jsem cítila, že tam je moje místo, já jsem ta malá a matka je ta velká a tak to bude vždy bez ohledu na věk, protože ona tu byla dřív...Odjela jsem ze semináře a nevěděla, jak se vlastně chovat, jak s tím naložit, tak
jsem nějakou dobu k rodičům ani nejela a nechávala to působit, jen jsem si dle rad konsteláře držela ten pocit, který jsem u konstelace zachytila...Když jsem potom zase začala rodiče navštěvovat, tak automaticky bez nějakého úsilí, asi díky tomu,že ten pocit ve mě žil, tak jsem se začala chovat jinak, aniž bych se o to snažila, cítila jsem, že to jde samo, že mám automaticky při hovoru s matkou jiný tón v hlase-takový více dětský :-). Z počátku jsem návštěvy zkracovala na co nejkratší dobu, protože jsem se pořád bála, že nevím, jak přesně se mám tedy chovat....ale šlo to nakonec tak nějak samo až jsem to nakonec přestala vědomě řešit a chovala se automaticky podle pocitů, které jsem tehdy procítila na konstelaci - bez nutkání být ta velká, ta nejchytřejší atd...a tato změna v mém osobním nastavení měla velký dopad na náš vztah. Rodinné konstelace mají fakt sílu, jdou nenásilně a nenápadně do totální hloubky.