Pavla Hlavinková Pavla Hlavinková
hodnocení článku:
0 %


Silné ženy, slabí muži?

23. 4. 2020

Snad každý v nedávné době zaznamenal nařízení vlády, které zakazovalo mužům doprovázet svoje ženy u porodu. I já vše kolem sledovala, jako porodní dulu mě toto téma samozřejmě zajímá. Ženy se bouřily, sbíraly podpisy na petice, bombardovaly maily ministra zdravotnictví i některé členy vlády. Následně si začaly klást otázky, proč bojovaly jen ženy? Proč se do boje nezapojili jejich muži a vlastně tím svoje partnerky zradili?

Silné ženy, slabí muži?

Baví mě pozorovat dění a s klávesnicí v rukou se zamýšlet nad různými rovinami a souvislostmi.

Celá tato uplynulá situace nabízí hned několik úhlů pohledu.

Síla ženy

Já osobně jsem došla k postoji, že dnes už vnímám čistou sílu ženy tak, že přijímá situace, které život přinese. Nebojuje jako muž, nedupe naštvaně nožičkou jako dítě. Prostě pokud v danou chvíli není jiné východisko, tak přijme situaci takovou, jaká je. Může to brát i jako příležitost, která ji má třeba něco naučit, nebo jí zprostředkovat nějakou zkušenost a s pokorou a zároveň svojí vnitřní sílou a vírou v sebe, tuto situaci přijme.

Tohoto zralého postoje jsem byla svědkem u pár žen, které tou dobou měly rodit, a měla jsem z nich velkou radost. Větší část rodiček šla do protestů a bojů, nebo začaly plánovat neasistované porody doma s tím, že „bez svýho chlapa to nedám, bez něj nerodím, to raději tedy doma“.

Slabí muži

Následně se začala na muže snášet kritika, proč se svých žen nezastali? Proč za ně nebojovali u vlády oni? Tady vnímám odpovědi dvěma směry:

1)    Jestliže žena není ve své ženské energii, tak muž není ve své  mužské energii. Jestliže žena jde hned aktivně do boje, je ona v mužské energii, tudíž aby byla rovnováha v páru zachována a jako celek byli vyrovnaní, je automaticky její muž více v ženské energii. Tak to prostě ve vztahu je, navenek je vztah jako monáda, půl obsahuje ženská (JIN) a půl mužská (JANG) energie. Jestliže je žena více mužská, zákonitě jde muž do té ženské a naopak, takhle se to přelívá v různých oblastech života daného páru. Takže výsledek byl takový, že ženy bojovnice venku aktivně (jangově) bojovaly za svá práva a muži to pasivně (jinově) pozorovali doma z gauče.

2)    Jestliže žena není ve své ženské energii a je v energii dítěte, což je dnes také velmi časté, tak je přítomnost partnera u porodu zabarvená jakousi pachutí a ti muži to cítí a jsou vlastě rádi, že u těch porodů nemusejí být. Jen nemají odvahu říct nahlas, že se jim ulevilo. K porodu dnes chodí téměř každý muž, a kdo nejde, tak je buď srab, nebo dostatečně svoji ženu nemiluje. Teď byli muži chvíli z obliga, že prostě k porodu nemohli a basta, ulevilo se jim, tak proč by bojovali za opak.

Jak vnímám rozdíl, kdy sdílí porod se svým mužem žena v dospělé ženské energii a jak žena v dětské energii?

Žena ve zralé dospělé energii ví, že její tělo umí porodit dítě, věří v jeho sílu a ví, že to je jen o ní. Dá v tomto nastavení svému muži pozvánku, nabídku – pojď se mnou sdílet ten zázrak, přizve ho do svého prostoru, protože sdílená radost je dvojnásobná. Jasně, že ji může v průběhu masírovat, podávat pití, otírat čelo a doprovázet do sprchy, ale to nastavení je jiné než když jde rodit vystrašená malá holka. I žena v dospělé energii může pocítit z porodu strach, nečeká ale záchranu u partnera a zpracovává si své strachy sama v sobě, případně v kruhu jiných žen, nebo s nějakou terapeutkou a možná se začne obracet i na vyšší síly, které nás přesahují. Určitě se ale nedrží nohavice svého muže.

Žena v energii dítěte to má tak, že křečovitě lpí na přítomnosti partnera, protože „bez něj to prostě nedám, musí tam být se mnou!“. Sama sebe vůbec necítí, není si vědoma svého těla, své síly, není ani v kontaktu se silou přírody, která popohání porodní proces. Nejde za partnerem s nabídkou, jde za ním s poptávkou-pomoz mi, zachraň mě! A to je pro muže opravdu děsivé a přivádí je to do dost nepříjemných situací, na které vůbec nevzpomínají rádi. Do dalšího dítěte se jim potom už moc nechce. A když jo, tak se často šprajcnou, že k druhému porodu už nejdou. Měla jsem několik takových párů, kdy jsem doprovázela druhorodičky už bez partnera, ten chtěl, ať ho zavolám „až bude po všem“.

Další kapitola dětské energie v ženě je postoj: „jen ať jde k porodu se mnou, ať vidí, jakej to je mazec! Ať vidí, jak my ženy musíme trpět, třeba si mě pak bude víc vážit“. Opět pozice chudinky a oběti. Necítím v tom žádnou nabídku „pojďme to prožít společně“.

Ženství je dnes velmi oslabené, zraněné a nezralé. Když se podíváme trošku do historie, tak se ani není čemu divit. Léčení a hledání je ještě celkem dlouhá cesta před námi. Tyto okolnosti uplynulých dní působily jako lupa, ukázaly skutečnou úroveň ženství. Spousta žen, i samozvaných bohyní, to bohužel ale vůbec zatím nevidí a to mi přijde na tom smutné. Co musí přijít za prověrku příště, aby dokázaly více otevřít oči a aktivovat nějakou sebereflexi? Uvidíme… držím nám všem pěsti.


Zaujal vás článek?    

Názory a hodnocení

Nikdo nehodnotil, buď první, kdo se podělí o své zkušenosti!


velmi dobré


dobré


neutrální


slabé


velmi slabé


Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím