Pavla Hlavinková Pavla Hlavinková
hodnocení článku:
100 %


Když psychoterapie a opravení hlavy nestačí

31. 3. 2016

Velmi často se s tím setkávám a slyším zoufalé povzdechy "prošla jsem už SPOUSTU TERAPIÍ a metod, změnila nastavení mysli, odblokovala si traumata z dětství včetně prenatálu, pochopila psychosomatickou příčinu svých zdravotních potíží a všemožné souvislosti a zákonitosti, přijala svoji ženskost a cykličnost, odpustila svým rodičům, zpracovala si křivdu....a jiné...., ALE POŘÁD i přes to TEN zdravotní PROBLÉM PŘETRVÁVÁ". Co ještě tedy mám pochopit? Co mám ještě zlepšit, abych byla zdravá?

Když psychoterapie a opravení hlavy nestačí

Spousta psychoterapeutických metod tvrdí, že naše problémy a neduhy jsou jen "v naší hlavě" a že když "opravíme hlavu", tak problém spontánně vymizí. Ano, dává to smysl, člověk je skutečně tvor psychosomatický a proto kolem sebe vidíme spousty terapií, programů a metod, kde můžeme se svojí psychickou/duševní příčinou onemocnění, pracovat. Jenže často následuje zklamání, proč to tak úžasně nezafungovalo a nepomohlo?

Vysvětlení je jednoduché, naše tělo má paměť a pokud jsme nějakou delší dobu žili s nevhodným nastavením mysli, s křivdou, s nepřijetím sebe sama, s traumatem, nebo nesprávným emočním vzorcem, tato stopa se časem vrývala (somatizovala) do našeho fyzického těla a tam nám začala způsobovat dysharmonie, díky kterým k nám tělo křičelo, že něco není správně a je potřeba to změnit. Jenže my často dříve nevěděli, co s tím, informace o psychosomatice a duševních příčinách nemocí nejsou u nás tak známy odjakživa, internet a literatura je u nás takhle snadno dostupná jen několik relativně málo let. Tak často lidé žili s tímto problémem spoustu let. Problém se vrýval do těla díky nevědomosti hlouběji a hlouběji.

Když se problém somatizoval - projevuje se už i na úrovni fyzického těla, tak to potom už není jen otázka "hlavy" a nestačí pouze "opravit hlavu", ale je potřeba ošetřit i tělo. Pomoci mu k opětovnému nastolení rovnováhy. Je bláhové myslet si, že když fyzický problém trval dlouhou dobu, tak k uzdravení stačí jen něco mentálního. Ano někdy se to děje, někdy zafunguje "víra Tvá Tě uzdravila", ale není to nic běžného. 

Za ideální považuji spolupráci na všech frontách. Práce na mentální/psychické/emoční/spirituální úrovni zajistí, že lépe zafunguje léčba na fyzické úrovni a zároveň tím předcházíme opětovnému návratu onemocnění. Léčbou na fyzické úrovni myslím např. bylinnou léčbu, fyzioterapii, zdravé stravování, cvičení jógy/čchi kungu, nebo také chirurgický zákrok v případě rozvinutějších patologií, nic není špatně a vše je tu pro naši pomoc a jedině souhru všeho dostupného považuji za CELOSTNÍ PŘÍSTUP ke zdraví a člověku. Jedno bez druhého nemůže efektivně a trvale fungovat. 

Příklad: jestliže nám byl diagnostikován v těle nežádoucí útvar a my si ho pouze necháme chirurgicky odstranit a nic jiného ve svém životě nezměníme, dá se očekávat, že za několik měsíců/let budeme mít podobný problém znovu. Když řešení vezmeme za opačný konec a budeme se snažit tento nežádoucí útvar odstranit pouze prací na své psychosomatice-psychoterapií/meditací/terapiemi, kdy se rozpouští staré vzorce a bloky/vizualizací/prací s energií a jinými metodami– nejspíš se hodně nadřeme a výsledek je nejistý. Stejně tak bylinná léčba ač má velikou sílu a účinnost, může být na hodně rozvinuté patologie už také krátká.

Pokud ale řešení problému uchopíme celostně, tak můžeme na nehmotné úrovni pracovat s psychosomatikou, abychom zjistili, co nám tělo touto nemocí chtělo říct a nemuselo se to opakovat, na o něco hmatatelnější úrovni pracovat s dietetikou/bylinnou léčbou/cvičením a potom můžeme také využít řešení na invazivní úrovni – nechat se odoperovat. Následně po operaci využít možnosti bylinné léčby pro usnadnění rekonvalescence a pokračovat v léčbě své psychiky a emocí.

To stejné platí i v jiných oblastech:
Jestliže jsme se léta přecpávali sladkostmi z psychických příčin - např.nedostatek lásky/sebelásky/naplnění v životě a poškodili jsme si tím slinivku, tak vybudování sebelásky pomocí terapie nám často už slinivku neopraví. Opět bude potřeba ji posílit fyzicky. 
I v případě vzniku rakoviny jsme léta žili např.s pocity křivdy, viny, nepřijetí sebe sama, v nesouladu se svou přirozeností, následovala spousta fyzických obtíží, kterými nás chtělo naše tělo upozornit na nevhodné postoje a my pořád neslyšeli, tak se to vyvinulo až v rakovinu. Tady už tuplem většinou nepomůže pouhá změna mentálního a duševního nastavení k tomu, abychom se uzdravili, protože tělo je už fyzicky poškozené. 

Netvrdím, že spontánní uzdravení díky práci na duševní/emocionální úrovni se neděje NIKDY, samozřejmě občas se to stane, ale je to natolik málo časté, že když už se to nějakému "vyvolenému" a silnému člověku stane, tak o tom většinou záhy napíše knihu a stane se slavným guruem, kterého potom následují davy, protože to je opravdu jeden z mála. Běžný člověk prostě potřebuje víc, potřebuje CELOSTNÍ PŘÍSTUP ke zdraví.


Zaujal vás článek?    

Názory a hodnocení

Ing. Antonín Hlavinka 1. 4. 2016
 

Teda Ženo, kde se to v Tobě pořád bere? Co myšlenka, to perla! :-)


velmi dobré


dobré


neutrální


slabé


velmi slabé


Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím