Pavla Hlavinková Pavla Hlavinková
hodnocení článku:
100 %


Já jako dula

4. 8. 2017

Dula, starořecký název používaný pro speciálně vyškolenou ženu, která poskytuje především psychickou a fyzickou oporu rodící ženě. Dula je většinou s těhotnou ženou v kontaktu už v průběhu těhotenství, konzultuje s ní její obtíže a obavy, na případné zdravotní nepříjemnosti se snaží najít přírodní řešení. Zná spoustu přírodních metod, bylinek i staré moudré tzv. „babské rady“.

Já jako dula

Profese duly je ještě pořád relativně nová, do ČR ji uvedla po vzoru zahraničních zkušeností Česká asociace dul v roce 2001. Ani dnes, po 16 letech ale není na tuto profesi společností nazíráno jednoznačně, existují pomyslné tři názorové tábory.

První skupina vůbec netuší, co dula je, podle toho divného názvu si myslí, že se jedná nejspíš o nějaké cizokrajné zvíře.

Druhá skupina si myslí, že duly jsou šílené divoženky v dlouhých sukních, manipulují ženy k domácím porodům, asistují pouze u domácích porodů, bulíkují jim do hlavy, ať nechodí na žádná vyšetření, ať všechno lékařské odmítají a ať nedbají rad lékařů. Když duly doprovází ženu v porodnici, tak jsou prý agresivní k personálu a vehementně brání ženu před VŠEMI zásahy zlých lékařů a před vlivem moderní medicíny vůbec, někdy také během porodu mručí budhistické mantry nebo vykuřují místnost.

Třetí skupina jsou ti, kteří mají s dulou u porodu svoji osobní zkušenost, vybrali si racionální dulu s nohama pevně na zemi a rozhodnutí vzít si do porodnice jako doprovod kromě partnera i dulu hodnotí jako jedno z nejlepších životních rozhodnutí. Jsou přesvědčeni, že u případného dalšího porodu chtějí opět podporu duly, také tvrdí, že dula u porodu je doslova pomoc k nezaplacení pro oba partnery.

Jenže co si budeme nalhávat, většinu tvoří zatím právě ta druhá skupina a povědomí o dulách panuje všeobecně nic moc. Osobně to přisuzuji v první řadě tomu, že lidé jsou často skeptičtí vůči něčemu novému, co úplně nezapadá do zajetého systému a když je to jen trošku jiné, tak to většinou automaticky pokládají za divné a sami k tomu začnou tvořit různé domněnky. V druhé řadě toto negativní povědomí přisuzuji skutečnosti, že dogmatické a militantní duly opravdu jsou/byly, výše popsaným negativním způsobem opravdu fungovaly a začaly tak kazit a zkreslovat jméno této nově vznikající profesi dříve než by se stihla „zapsat“ jako velmi prospěšná a žádoucí.(I když připouštím, že dříve to měly duly opravdu s běžnými praktikami porodnic těžké, např.bonding se vůbec nepraktikoval, svobodná volba porodní polohy byla také scifi, takže musely být některé duly výrazně asertivní až bojovné, aby prosadily pro rodičku to nejlepší...vše má svůj rub i líc....)

ALE naštěstí poznávám čím dál více dul, které to chtějí dělat jinak a volí zlatou střední cestu. Bylo by škoda házet všechny duly do jednoho pytle. Jsou i duly, které jsou naprosto racionální, stojí oběma nohama pevně na zemi, mají v sobě důvěru a respekt k přirozenému porodnímu procesu, znají moudré babské rady a způsoby pomoci a úlevy při porodu, aplikují tyto metody, ale také v případě potřeby respektují a doporučují pomoc klasické medicíny. Nejsou to žádné alternativní lesany, chodí oblékané normálně, umí řídit auto a v noci cestou od porodu se klidně staví najíst u mekáče :-).

A já jsem jednou z nich, fascinuje mě síla přírody a přirozené mechanismy porodu, znám různé „alternativní“ způsoby, jak porod podpořit a jsem toho názoru, že je vždy lepší v případě začínajícího problému sáhnout nejdříve po jemnější, přírodní/přirozené metodě a případně až potom volit více invazivní medicínské způsoby. Zdravotnickým intervencím se ale dogmaticky nebráním, protože někdy to opravdu jinak nejde, naše fyzická kondice už také není jako bývala kdysi, jsme jako lidstvo zdegradovaní, jezdíme auty, výtahy, neustále sedíme a i to se bohužel podepsalo na naší schopnosti přirozeně a lehce rodit.

Kromě školy pro duly jsem studovala i tradiční čínskou medicínu, díky které vnímám lidské zdraví a lidskou přirozenost v daleko širších souvislostech než dříve a díky tomu asi také tento můj uzemněný a racionální přístup. Jak v oblasti těhotenství a porodů, tak v oblasti péče o lidské zdraví je mi bližší volit jako první volbu přirozené neinvazivní metody a v případě hlubších patologií si jsem vědoma rizik a klidně doporučím klientce něco klasického „západního“.

Já dula

Když jsem si čím dál silněji začala uvědomovat, že mě velice láká oblast porodnictví a že to je moje veliká vášeň a bylo chybou vydat se tehdy po základce na ekonomická studia místo na zdravotnická, začala jsem řešit, jak to ještě napravit. Změnit profesi kolem třicítky není pozdě, do důchodu pořád ještě daleko, stojí to za to. Moc jsem si přála jít na bakalářské studium porodní asistence, už jsem se i skoro přihlásila, ale po tom, co mi dali na studijním oddělení nahlédnout do rozvrhů, tak jsem vzhledem k věku našich dětí musela hodit zpátečku. Vzhledem k tomu, že nemám SŠ zdravotního směru, tak musím jedině na denní studium, takže několikrát týdně škola do večera, během studia 2300 hodin praxe ve formě 10ti hodinových služeb v nemocnici, to při tak malých dětech prostě nemůžu. Takže jsem tento sen odložila ještě o nějaký rok, než se děti trošku více osamostatní a nebudou mě už doma tolik postrádat. Vlastně uklidňuji se tím, že vystudovat druhou VŠ má smysl nakonec i kolem čtyřicítky, do důchodu pořád daleko, takže si počkám :-).

A jedinou cestou, jak se do té mojí srdcové oblasti porodnictví dostat bylo ne skrze porodní asistenci, ale skrze práci duly. Proto jsem se rozhodla stát se prozatím alespoň dulou. Za začátku jsem s tím měla ale vnitřní problém, věděla jsem, co si široká veřejnost o dulách myslí, nebylo mi příjemné jít do této často haněné profese, pralo se to ve mně. Ale zůstala jsem svá a čas začal postupně ukazovat, že to je dobře, že jsou i „normální“ nedogmatičtí rodiče, kteří chtějí normální dulu se znalostmi přirozených metod, s nějakými zkušenostmi, racionálním pohledem na věc, respektem vůči klasické medicíně a nepotřebují nutně vlastním tělem bránit rodičku od zásahů zdravotním personálem a provádět nějaké ezoterické praktiky.

Snažím se stát oběma nohama pevně na zemi a v mojí práci duly, ač mám do jisté míry ráda i ezoteriku, tak je pro mě přesto důležitější se postupně dále vzdělávat spíš v medicínských záležitostech, v oblasti zdravotnictví, bylinek, fyziologie a psychologie než se učit provádět předporodní, porodní a poporodní obřady nebo rituály (na to se specializují zase jiné duly).

Tímto neříkám, že tíhnout k jedné nebo ke druhé straně je úplně špatně, každá žena má jiné potřeby a pomůže jí něco jiného, tím jsem jen chtěla dát na vědomí, jak to mám já, aby i budoucí klientky, které toto budou číst, měly o mě hned ze začátku lepší představu a vyhnuly jsme se tím první schůzce, která by nikam nevedla z důvodu diametrálně odlišných představ o tom, co nabízím a jak funguji.

Jsem prostě něco mezi dvěma dogmatickými tábory – neodkývala bych hned každý zdravotnický zásah bez snahy pokusit se nejdříve zkusit nějakou přirozenou cestu, ale zároveň nejsem v porodnici jako agresivní ochránce rodičky před nutnými zásahy. Miluju bylinky a jejich účinky i sílu, ale chápu někdy i opodstatněnost oxytocinu do žíly. Respektuji různé předporodní, porodní a poporodní rituály, vidím v nich pozitivní vliv na ženy, které jimi potřebují procházet, ale sama je neprovádím.

Tak jak je spousta různých žen, které mají různé představy a požadavky, tak je i více „druhů“ dul, kdy každá nabízí jinou formu podpory, jde jen o to, aby se potkaly ty, které spolu rezonují. A tato rozmanitost je v pořádku, byla by to nuda, kdybychom byli všichni stejní :-).

Pavla Hlavinková

www.dulaolomouc.cz


Zaujal vás článek?    

Názory a hodnocení

Karolina 4. 8. 2017
 


velmi dobré


dobré


neutrální


slabé


velmi slabé


Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím